V úterý 18. října od 17 hodin se konal první hudební podvečer školního roku 2011/12. Vystoupili na něm hráči různých ročníků a různého nástrojového zaměření, zazněla hudba pro sólové nástroje, pro nástroje s doprovodem klavíru nebo varhan a hrály také malé soubory. Svoji premiéru měl klarinetový soubor. - fotogalerie -
Je pátek 30. září a po půl třetí odpoledne se před ZŠ Jih pomalu scházejí muzikanti a mažoretky ze ZUŠ F. Chopina v Mariánských Lázních. Začíná zájezd do Španělské Callely. I když si každý odveze vzpomínky a fotografie, samotné barevné obrázky tolik neřeknou, a proto bych se rád tímto textem podělil o vzpomínky z našeho zájezdu.
Kolem třetí hodiny přijel nám již známý autobus společnosti pana Zemana a začal doslova boj o místa. U některých byla jejich pozice předem daná, ale ostatní si své věci museli hlídat, jinak se stalo, že se o několik řad posunuli. Nebýt našeho známého Pepy Langra a dvou řidičů Míry a Vildy, asi bychom všechna zavazadla nikdy nenaložili. Po zkontrolování obsazení a potřebných cestovních dokladů se v 15:50 mohlo vyjet. Na některých byla vidět nervozita prvního zájezdu, trochu i na vedoucí mažoretek BcA. Nele Výborné, ale úvodní slovo řidiče Míry jejich obavy malinko zmírnilo. Českou republiku jsme opustili přes hraniční přechod Rozvadov a pokračovali německými dálnicemi do Francie. O dobrou náladu se v druhé části autobusu postarala zadní pětka. Sešlost nejstarších a nejzkušenějších hráčů dechovky. Nálada byla skvělá a až do nočních hodin bavilo poslední řady rádio ze zadní pětky. Občas se nám podařilo rozesmát i v předu sedící mažoretky. Když jsme přejeli snad celý repertoár písní, nechali jsme spát i ty ostatní, kteří ještě neusnuli. Kdo nemohl spát, pozoroval krajinu kolem. Většinu cesty nás vedla dálnic, ale když jsme sjeli, projeli jsme i takovou nádherou, jakou je město Lion. Těsně před španělskými hranicemi jsme zastavili na pumpě, které se podle řidičů říká ,,žumpa“. Myslím si, že zas tak hrozné to nebylo. A i kdyby. Každý se těšil, až za hodinu konečně budeme v našem městě.Do Callely jsme dorazili kolem 11 hodiny dopolední a hotel, kde jsme se měli ubytovat nás, nebo alespoň mě, velice překvapil. Tři hvězdičky u názvu Mar Blau značily bazén, bar, saunu, posilovnu, střešní terasu, nezbytné výtahy, internet, televizi na pokojích s balkónem. I přesto, že za některé služby jsme si museli připlatit, byl jo luxus, jakého se nám ne na každém zájezdu dostalo. Po příjezdu se nás ujala naše delegátka. Sympatická paní, která nám mimo sebe a města představila také program našeho vystupování. Další informací, na kterou jsem já osobně čekal nejvíc, bylo stravování. Časy snídaní, obědů a večeří nešli zapomenout a po ubytování ve dvou až čtyřlůžkových pokojích jsme šli na oběd. Čekal jsem španělské ptáčky nebo plody moře, ale mýlil jsem se. Dlouhé švédské stoly, které přetékaly výbornými jídly od zeleniny přes hlavní jídlo až ke sladkostem a ovoci. Výběr byl opravdu obrovský a ani mně se nepodařilo ochutnat alespoň od každého něco. Po obědě bylo volno, které jsme využili k zabydlení se a přípravou na několikahodinový pochod městem.Pochod jsme začali od našeho Mar Blau, kde jsme se zařadili za skupinu Německých hráčů z vedlejšího hotelu. Tento náš miniprůvod došel až na větší plácek vedle jedné diskotéky.
Cesta do Bad Homburgu proběhla za příjemného ticha, což se nestává často. Ke konci cesty nám nastala perná chvilka, když pan řidič zjistil, že by měl na delší dobu zastavit. Nakonec to, ale dobře dopadlo a šťastně jsme dorazili na místo určení. Byli jsme rozděleni do dvou hotelů. Do jednoho přišly mažoretky a několik členů omladiny (chudáčci) a v druhém se nahromadil zbytek dechovky. Na večeři přijely mažoretky k nám ostatním a nemůžu říct nic jiného, než že večeře byla výborná. Mažoretky nám připadaly, že hodlají shodit pár kilo (popravdě nikdo z nás nechápal proč to, ale to je jejich věc). Potom jsme dostali malé lucerničky a baterky. Většina z nás vypadala jako mládež v uniformách na lampionovém průvodu a někteří zase jako trpaslíci. Když jsme přišli, tak nám trochu zatrnulo. První kapela totiž předváděla ukázkový řadový běh a u toho velmi dobře hrála. Po té druhé kapele přijely alegorické vozy, na kterých se vezly nejrůznější postavy od koček a barů až po Tarzana. Když jsme se zařadili doprostřed průvodu a vyšli jsme, tak jsme měli na rtech úsměv a nástroje. Netrvalo dlouho a na rtech už jsme úsměv ztratili a i ty nástroje tam už nebyly tak často, ani tak dlouho jako předtím. V půli cesty už jsme toho měli plné zuby. Když jsme tedy skončili, tak se nám dost ulevilo. Potom jsme našli autobus a zajeli si na pouť. Tam se naše společnost zozdrolila na tři hlavní proudy: mažoretky, které se poděly bůhví kam, potom na omladinu, která dováděla na autíčkách a kolotočích a potom na starší veterány. Když jsme okolo půlnoci dorazili na hotely, tak alespoň u dechovky jsme se znovu rozdělili na dvě menší skupiny a to omladina, která šla spát a starší členové, kteří ještě nějakou dobu vysedávali venku a vyprávěli si historky. Druhá den nás čekala výborná snídaně, krátký úklid a odjezd na další, ale podstatně kratší pochod. Kromě pochodů jsme zahráli i nějakou skladbu na místě a poom jsme se naobědvali. Nakonec jsme vyrazili domů. Nebyl by to ale ten správný zájezd, abychom se nevrátili pro nějaký ten mobil. Zpáteční cesta byla o poznání zábavnější. Dál se vyprávěli historky a zpívalo se. Náš zpěv dokonce uváděla znělka písniček na přání z rádia Egrensis. S malými přestávkami jsme nakonec přistáli v domovském přístavu zvaném Mariánské Lázně.
Vojtěch Pták, pozounista, člen DOM
Ve čtvrtek 20. října 2011 slaví 70. narozeniny dlouholetý učitel, v letech 1984 - 1990 také ředitel naší školy, pan Alexandr Smutný. V ZUŠ Fryderyka Chopina pracuje od roku 1962 a svoje celoživotní úsilí věnoval především Velkému akordeonovému orchestru, který v roce 1962 založil a od té doby soustavně vede. S tímto souborem absolvoval řadu vystoupení nejen v České republice, ale také v mnoha městech Evropy, v Mexiku a na ostrově Réunion.
Do dalších let přejeme především hodně zdraví a gratulujeme !!!
Již sedmý ročník mezinárodního festivalu uspořádal v našem městě folklórní soubor Marjánek. Tohoto festivalu se pravidelně účastní také soubory naší školy. Několik vystoupení v rámci festivalu absolvoval folklórní soubor Rozmarýnek. V doprovodném programu vystupoval též Junior Dixieland. Průvod souborů od hotelu Cristal odvedl v sobotu 17.9. na kolonádu Dechový orchestr mladých. Ačkoliv špatné počasí hrozilo již v sobotu, páteční a sobotní program proběhl podle plánů. Až nedělní program poznamenala nepřízeň počasí. - fotogalerie -
Ve čtvrtek 15. září navštívil Mariánské Lázně prezident ČR pan Václav Klaus s chotí. V úvodu návštěvy našeho města vedla jeho cesta do hotelové školy. Zde byl přivítán nejen zástupci města, ale také fanfárami našeho žesťového souboru (um. ved. Josef Koreis).
Škola je báječná věc. A když skončí o něco dřív, tak je ještě mnohem báječnější. :) Náš smyčcový a kytarový soubor měl letos to štěstí, že si školu zkrátil o celý týden společným pobytem v Chorvatsku.
24. června se tedy od naší hudební školy v Mariánských Lázních vypravujeme na cestu. Cesta je sice dlouhá, ale ubíhá nám vesele – i když většinu času prospíme. :) Po projetí Slovinsko-Chorvatské hranice si už užíváme výhledy na hory a moře. Ujímá se nás naše nová delegátka Rita, které máme dovoleno říkat „Paní Rito“ :). Přijíždíme do kempu a jsme nadšeni ubytováním a jeho okolím. -fotogalerie -
Po vybalení věcí si užíváme krásné výhledy na moře a ostrov před námi, borovice a vysoké skály na druhé straně. Někteří jdou poprvé k vodě. Pohledy k ostrovu zpestřuje hustý vysoký dým stoupající z lesa. Právě sledujeme obrovský požár. Pozorujeme vrtulník, jak na místo požáru shazuje vodu a snaží se hasit. Upřímně řečeno – moc to nepomáhá.
Ochutnáváme první večeři v Chorvatsku a po jídle se vydáváme na malý průzkum blízkého Marketu. Nakupujeme pití a sušenky, poté se vracíme do kempu. Večer relaxujeme na terase a hrajeme hru Reklamace, u které se skvěle bavíme.
Další den se vydáváme k moři. Někteří už byli u vody předešlý den, někteří se jdou koupat poprvé. Mezi skalními výběžky si nacházíme svoji pláž. Je malá a útulná, jen se špatným přístupem přes skály. Ale nám to nevadí :). Voda má příjemnou teplotu a je krásně čistá. Potápíme se a lovíme mušle, kterých tu bohužel moc není.
Koncertujeme v kostele blízkého městečka. Kytary i smyčce se publiku líbí. Jen zde nemáme dost světla, a tak nevidíme na noty. Části skladeb proto musíme hrát zpaměti. :) Další koncert nás čeká příští večer na kolonádě. Procházíme se po promenádě a v noci se vracíme zpět do kempu, kde zjistíme, že nám chybí klíče od jedné z chatek. Prohledáváme batohy, procházíme kemp, ale klíče ne a ne najít. Prozatím lezeme do chatky oknem.
Ráno odjíždíme všichni kromě Honzy do Dubrovníku. Jedeme tři hodiny autobusem, část cesty přes Bosnu a Hercegovinu. Od paní delegátky se v autobuse dozvídáme zajímavé poznatky o chorvatském tvrdém sýru. Nejdříve nás pan řidič vyváží do hor nad městem, abychom se mohli kochat výhledem na Dubrovník z ptačí perspektivy (jak říká paní delegátka). Pohled to byl opravdu jedinečný.
Zahájení sezóny je pro každé lázeňské město významnou událostí, a proto se datum pečlivě plánuje, aby se nesetkala dvě zahajování ve stejném dnu. V Lázních Kynžvart vyšlo letos toto datum na 4.6. a možná i proto se organizátoři rozhodli spojit tuto akci s oslavou Dětského dne. Návštěvnost byla veliká, ale publikum ne tak docela pozorné a klidné. Prostranství u pramene ovládli rodiče s malými dětmi, které se zajímaly hlavně o nafukovací balónky a těšily se na dětský program, jenž následoval po samotném zahájení. Tudíž bylo takřka nemožné přimět je k pozornosti a sledování zahajovacího programu. Ten otevřeli trubači ze ZUŠ F.Chopina pod vedením Josefa Koreise. Několika fanfárami uvítali řečníky z řad lázeňství, radnice i církve a ti pak pronesli své projevy. Na svém místě trpělivě čekal na vystoupení další soubor ze ZUŠ F.Chopina, pěvecký sbor Canzona se svým sbormistrem Dipl.Mus.O.Cretanem. Po rozsáhlých projevech se konečně dostal také ‚ke slovu‘ a zazpíval několik písní ze svého repertoáru. Konferenciér se rozloučil s netrpělivým dětským publikem, které za zvuků trubačů vypustilo k obloze množství barevných balónků a spěchalo za programem dětského dne. Trubači i Canzona si zaslouží pochvalu za trpělivost a pěkné výkony navzdory ‚nekoncertním‘ podmínkám. -fotogalerie- (foto Kamila Cretan)