Měsíc Dixielandu u obratníku Kozoroha
6. část
   Město Brisbane, působiště našich příštích dnů, má 1.5 mil obyvatel. Je to třetí největší město Austrálie, hned po Sydney a Melbourne. Mimo jiné má velký přístav pro nákladní lodě. Z Brisbane je exportováno velké množství černého uhlí, které se těží poblíž. (v měřítku australských vzdáleností je naleziště několik set kilometrů od Brisbane.) Toto černé uhlí se zde těží povrchově. Do přístavu vozí uhlí vlakové soupravy složené i ze 300 vagónů, které táhne 7 lokomotiv. Skoro každý rok uvízne nějaká loď poblíž přístavu na mělčině, která se vytvoří nečekaně po bouřce. I letos tomu také tak bylo. Kapitán této lodi chvátal a nechal vyložit uhlí z lodi, aby se odlehčila a zvedla. To se opravdu tak stalo,jenže se hned převrátila. Tak celý region žil tím, jak se remorkéry při přílivu každý den pokoušejí přitáhnout loď ke břehu a každý den jim prasknou lana. Každou noc jsou zhotovena další, silnější aby opět při přílivu následující den praskla. Asi po týdnu se vyprošťovací akce podařila. Austrálie je nejbohatší země na nerostné suroviny. Ze zisku za vytěžené suroviny platí
Velké Britanii 10%.
     Při pobytu v Brisbane jsme měli domluveny koncerty v Jazzovém klubu a pro české krajany.
     Vstup do Jazz klubu byl pro nás zvláštní. Na stěnách visely fotografie předních jazzových velikánů, kteří tam již hráli. Nás čekal  2.5 hod. koncert včetně půlhodinové přestávky. Jsme hrdí, že jsme  vydrželi podmínky, které mají profesionálové. Podali jsme velmi dobrý umělecký výkon. V Dubbo jsme mělo na koncertech plno, ale zde tomu tak úplně nebylo. Shodou okolností byly v ten den volby,  které jsou v Austrálii povinné. Kdo se jich nezúčastní, musí zaplatit pokutu 50 australských dolarů. Je to dobře nebo špatně? Další zajímavost: důchodový věk pro všechny je 65 let, bez ohledu na odpracované roky. Důchod je sociální a tím pro všechny stejně vysoký. Eviduje se majetek každého a kdo má více než 1.8 miliónu dolarů, nemá nárok na žádný důchod. Do tohoto limitu se vejde i zařízený rodinný dům i s autem. Ale kdo má v domě více pokojů a mohl by třeba pronajímat nebo má našetřeno, na důchod již nemá nárok. Je to dobře nebo špatně?
    Kromě prohlídky města a návštěvy vodního zábavního parku ,, Dreams World’’  jsme se těšili na poznávací výlety, které opravdu stály za to.
   ,,National Park Springbrook, ’’ přírodní rezervace, je asi 60 kilometrů  jižně od Brisbane. Zde je možné si  zvolit pěknou procházku v délce od 500 metrů od silnice k vyhlídce, až po 17 kilometrů dlouhé túry. Ústředním tématem jsou vždy vodopády,které padají do hlubokého kaňonu. Je jich zde velké množství. Niagara v Canadě či v USA vás ohromí svou silou. Ale zde je zážitek o něžnosti a rozmanitosti přírody. Potoky a potůčky padají volným pádem desítky metrů uprostřed neproniknutelné a panenské přírody. Je velmi časté, že se voda hned na začátku roztříští a pak již padá jen vodní tříšť se kterou si pohrávají poryvy větru. Když je člověk ve správném úhlu ke slunci, nezapomenutelné okamžiky ještě umocní duha. Velmi často lze sejít do míst kde dopadá vodopád. Vybrali jsme si cestu k vodopádu Rainbow, tam i zpět trvala 1.5 hodiny. Někteří odvážlivci chtěli použít vodopád jako sprchu. Dopadlo to tak, že z toho měli vydatnou masáž. Byli jsme překvapeni, jak  drobné kapky padající z velké výšky mohou mít tak velkou sílu.
V Brisbane jsme ještě měli v plánu: deštný prales, zoologickou zahradu a koncerty pro krajany.

7. část

Chtěli jsme navštívit rezervaci ,,O’Reillys’’, a proto jsme museli autem překonat převýšení 1100 metrů přímo od oceánu. Znamenalo to jet 24 kilometrů do kopce, kde nás čekalo několik set zatáček. Nebylo tam ani 50 metrů rovné silnice. Cesta byla úzká, místy jen pro jedno auto, strže na jedné straně a skála nebo stráně na druhé. Na kopci začaly lemovat silnici stromy ohromných rozměrů, místy do ní i zasahovaly. Najednou se začalo stmívat, (protože se nad námi rozprostřela zelená, špatně proniknutelná klenba divoké přírody) a začala padat mlha. To vše byly ukazatele deštného pralesa.V　informačním středisku nám ochotně rozdali brožury a rady a šli jsme na začátek naučné stezky. Dřevěný chodníček byla jediná možnost, kudy se dalo jít. Všude kolem byl neproniknutelný prales. Chodníček se začal mírně zvedat (už nebyl na zemi, byl zavěšen na ocelových lanech), ale terén pod námi prudce klesal . Výsledek byl překvapující. Brzy jsme byli několik desítek metrů vysoko a procházeli jsme mezi korunami stromů. Již nebyla taková tma. Bylo zajímavé pozorovat gigantické stromy porostlé liánami, mechy a cizopasnými rostlinami. Některé stromy kvetly, zároveň ale také měly pupeny, odkvetlé květy, plody i semena najednou. V　nejvyšším místě lanového chodníku byl další strom velikán, na který vedl ještě žebřík asi dalších 15 metrů vzhůru. Kromě tohoto žebříku by celý okruh mohl absolvovat i invalida na vozíku. Na konci této procházky jsme si mohli ještě prohlédnout pralesní botanickou zahradu. Protože jsme chtěli poznat co nejvíce a co nejblíže i australská zvířata, šli jsme do Zoo. V　této Zoo je příjemné, že mezi některými zvířaty můžete chodit i hladit si je. Je to úžasné hladit klokana, koalu, pštrosa, krmit některá mláďata flaškou s　dudlíkem nebo držet misku s　krmením pro papoušky. Sedlo si na ní 10 papoušků, další na hlavu či ramena a přitom se všichni překřikovali. Další zajímavá zvířata jsme si prohlíželi pouze v　bezpečí, jako např. vombata, krokodýla nebo kasuára přilbového. Pozvánka na náš koncert pro krajany v　Československém Country klubu proběhla v　Českém rádiu a v　českých Krajanských listech. Proto přišlo velmi mnoho posluchačů. Měli jsme přizpůsobený program pro tento koncert: české a slovenské písně v　jazzové úpravě, dále jsme hráli skladby Jaroslava Ježka, Václava Trojana a Ivana Mládka. Po koncertě, který se velmi líbil, si nás posluchači rozebrali a se všemi si povídali. Bylo to příjemné zakončení našeho pobytu v městě Brisbane. Ráno jsme měli před sebou cestu do Yeppoonu (nejkrásnějšího místa, jaké jsem kdy navštívil) s　výletem ke korálům.