Základní umělecká škola

Fryderyka Chopina Mariánské Lázně

tanečníci

Junior Dixieland

IMG 7504

Junior Dixieland  působil v ZUŠ F. Chopina v letech 2000 až 2020. Navázal na skvělou tradici jazzové hudby ve škole, kterou založil kapelník školního Big Bandu a dlouholetý ředitel školy Josef Hurtík. Jazzové hudbě se v současnosti ve škole věnuje saxofonista Tomáš Stich, který v současné době vede dva jazzové soubory - NBS a EJO.

Nahrávvky  »

 

Junior Dixieland v USA - část druhá.

    Nastal čas se porozhlédnout po městě.  Dojeli jsme do centra Down Town. Naprostá většina Amerických velkoměst má toto centrum, které se vyznačuje výškovými domy.  Samozřejmě jsme navštívili největší z nich. Nejdříve jsme navštívili restauraci v 96. patře mrakodrapu John Hancock. Také jsme se nemohli připravit o zážitek z největšího mrakodrapu ve městě. Jmenuje se  Sears Tower, měří 1,454 stop a má 110 pater. Na stropě výtahu tohoto mrakodrapu je zrcadlo, možná aby si návštěvníci nestačili vzpomenout na fóbii  z výšky nebo z uzavřené prostory. Než se člověk naděje je ve 103 patře. Zde je placená vyhlídka. Doporučuji čtenářům navštěvovat mrakodrapy v podvečer vychutnat si západ slunce a probouzení velkoměsta k nočnímu životu. Je to úžasné.
    V centru Chicaga je na břehu jezera Michigan Millenium park. Tato velká plocha je místem k setkávání, odpočinku, sportu a zábavě. Kromě zeleně je možné vidět, nebo použít mnoho hřišť na baseball, koncertní sál kde je zastřešené orchestřiště.. Nad obrovským jevištěm je konstrukce kterou lze přetáhnout  plachtou. Vše je perfektně nazvučeno. Obrovská fontána Buckingham v noci osvětlená. Také zde stojí socha Karla Havlíčka Borovského,  samozřejmě velká.
Jedna z dalších atrakcí je Cloud Gate, která nám spíše připomínala fazoli. Představte si semínko fazole asi tak 7 metrů vysoké a 12 metrů dlouhé a blýská se jako zrcadlo. Samozřejmě v každé své části odráží jinak odraz svého okolí podle svého zaoblení.
Mnohokrát jsem použil slovo velké. V Americe je opravdu mnoho věcí velkých. Velké vzdálenosti. Město Chicago má rozlohu  přibližné tak velkou jako je polovina Moravy.Velká auta s velkým obsahem motoru. Poslední dobou Američané naříkají že se mnoho zdražil benzín. Nyní po přepočtu stojí 15 korun litr. 
Vše je velmi sladké, pití,  pečivo i dorty. Velké porce v restauracích pizzeriích i ve fast foodech. Z toho jsou také velcí lidé. Mám na mysli velmi prostorově výrazní. Oni totiž nejsou jen obézní ale zároveň i mohutní. Můj odhad je, že v centru z každých 10 lidí, které potkáte je  5 obézních, 2-3 lidé téměř v našich proporcích a zbytek jsou cizinci. Do 5 minut musíte jistě potkat  člověka vážícího více než  150 kilo. Náchylní jsou hlavně černoši a z toho více ženy. 
  Další naše překvapení pro nás bylo, jak se všude přehání klimatizace. Je zima v každém obchodě, ve vlaku hromadné dopravy, v každém autě. Moje americká maminka (hostitelka) mě vezla autem a hned po nasednutí zapnula klimatizaci na plno. Nemohl jsem to zimou vydržet, ale jako host jsem se přizpůsobil. Zanedlouho se uvnitř v autě zimou začalo rosit okno a maminka, aby viděla ven, klimatizaci drobátko ubrala. V jednom autě jsem byl vezen a nebyla mi zima, byl to totiž náš český tříkolový Velorex. 

Junior Dixieland – tentokrát v USA

Část první
     2.8. v 7.oo jsme s Dixielandem ZUŠ Mariánské Lázně (včetně doprovodu 12 osob) odletěli přes Amsterdam do Chicaga. Na letišti O Hare (které má největší letecký provoz na světě) nás již čekali naše adoptivní američtí rodiče, kteří si nás po skupinách odvezli do svých domovů. Marjorie Sladek Stueckemann je hlavní představitelkou Spolku přátel českého hřbitova. Tento spolek má velkou tradici již od dob prvních českých přistěhovalců do USA. Český národní hřbitov je tak rozlehlý, že se v něm jezdí auty. Když jsme k němu přijížděli, všiml jsem si dopravní značky pozor zvěř. Protože přes silnici byl další velký hřbitov a zvěř a lišky prý přebíhají mezi hřbitovy. Po konstatování že město Chicago má rozlohu jako půl Moravy jsme se již nedivili. Jsou zde vidět pouze náhrobky, jinak je všude (kromě cest ) trávník, stromy a cítíte se jako v rozlehlém parku.
Věřte nebo ne, druhý den tam byl Český národní výroční piknik a my jsme tam hráli.
 Na velkém prostranství jsme měli připravené pódium i bicí soupravou a kompletním ozvučením. Kromě kapely z Česka byl velký hit na tomto pikniku pravý český bramborák.
        Hlavní koncert našeho zájezdu byl hned následující den.
Vystoupení se konalo v moderním divadelním sále Metropolis Arts Centra v Arlingtonu. Před začátkem se s námi přišla přivítat starostka této městské části. Sál byl plně obsazen, zvukaři i osvětlovači odvedli profesionální práci. Atmosféra tohoto koncertu se úžasně vystupňovala, celá kapela se odvázala nejen hudebně a publikum bylo spontánní. Asi největší úspěch měla skladba Zpěv žabího tenora a nástroj violinofon který jsme měli také s sebou. Nyní mi přišel dopis od Honorárního Konzula České Republiky George Drosta, který píše o úspěšnosti tohoto koncertu a ohlasu u amerického publika.

Junior Dixieland se vrátil z USA

V pondělí 25.8. 2008 v podvečer se Junior Dixieland ZUŠ Mariánské Lázně vrátil ze zájezdu do USA. Všichni se vrátili zdrávi, s množstvím dojmů z cest a vzpomínek na nové přátele. Za sebou mají 24 dní prožitých v Chicagu a oblasti Velkých jezer, 6 úspěšných vystoupení, natáčení pro česko – americkou televizi a krajanské vysílání místního rozhlasu, 5 dní na pláži a borůvkové plantáži u Michiganského jezera a maxi výlet k Niagarským vodopádům.Ačkoli „doma je doma “, na zážitky z Nového Světa se jen tak nezapomene.
    I když podrobnější informace budou časem následovat, lze již dnes nahlédnout do „palubního deníku“na „wwwdixielandzusml.wbs.cz“

Junior Dixieland na setkání se senátorem v Pacifiku

Ve čtvrtek 3. dubna odpoledne přijel na setkání se seniory do Mariánských Lázní senátor Parlamentu České republiky PhDr. Pavel Čáslava. Všem banjista.jpgpřítomným v úvodu tohoto setkání zahrál Junior Dixieland. Tento soubor hraje návštěvníkům Mariánských Lázní často,  v Pacifiku vystupuje pravidelně. Ze setkání v hezkém prostředí hotelu Pacifik máme pro vás několik fotografií.

                   - fotografie -

Junior Dixieland ZUŠ na zájezdě v Německu 2007

Cíl zájezdu: uskutečnění 4 koncertů. (nakonec jich bylo 5)
1. koncert 17.7:  Travemünde je přímořské letovisko u Lübecku. Koncert na pobřežní kolonádě v rámci příprav Festivalu kolonádní hudby.
2. koncert 19.7: Hamburk,  Gerhart Hauptmann-Platz . Koncert u příležitosti Letních slavností města
3. koncert 20.7:  Hamburk,  Rathaus-Markt Koncert u příležitosti Letních slavností města
4. koncert 21.7 : Neplánovaný koncert, Geesthacht,  místo našeho ubytování. Koncert pro hotelové hosty.
5. koncert 22.7: Schoppenstedt, městečko na zpáteční cestě. Koncert v překrásném historickém sále místního kulturního domu. Toto vystoupení bylo v rámci tradičních nedělních matiné.

Fotografie do naší galerie pořídili členové dixilandu.dixi_hamburg.jpg

 S Junior Dixielandem jsme zakončili školní rok opět zájezdem, tentokrát směrem severozápadním –Hamburk, a to v době od 16.7 do 23.7 2007.
   Ubytováni jsme byli nedaleko Hamburku v mládežnické ubytovně.
Odtud jsme každý den vyjížděli do Hamburku, na výlety a koncerty.
V tomto krásném městě jsme si samozřejmě prohlédli přístav ( z pevniny, i okružní jízdou parníkem). K největším zážitkům jistě patřila Námořní muzea na lodích Cup San Diego a Rickmer Rickmers  a návštěva starých přístavních překladišť a doků (Speicherstadt). Zde jsme si prošli miniaturní svět železnic, druhý největší model vláčků na světě. Někteří z nás také navštívili zábavný Hamburský žalář a starou pražírnu kávy. Zajímavá byla také  technická památka Labský tunel z roku 1911. Historické centrum města jsme poznali
 hlavně při našich koncertech na terasách blízko mohutné radnice (jeden ze symbolů města)
Pěkné počasí jsme využili na dvou celodenních výletech k moři. U Ostsee nedaleko Lübecku v letovisku Travemünde jsme uspořádali promenádní koncert, po kterém se někteří z nás koupali mezi medúzami. Na výletě jsme byli u Nordsee, při ústí Labe nedaleko  města Cuxhaven. Tam jsme byli svědky takového odlivu, že bylo moře takřka nedohlednu. Pobyt v Hamburku jsme zakončili sice neoficiálním ale o to víc úspěšným koncertem pro naše spolubydlící kteří vytvořily mimořádnou atmosféru. Ještě na cestě zpět jsme měli poslední koncert v městečku Tilla Eulenspiegela – Schöppenstedt.
Všichni jsme se shodli, že to byl úspěšný a pohodový zájezd.

Australský zájezd Juniordixielandu

Junior Dixieland má za sebou zajímavou cestu-do Austrálie.Jiný svět a hodně vzdálená země...Jistě Vás zaujmou zážitky a postřehy Evy a Bedřicha Smrčkových, kteří tuto cestu spolu s dětmi absolvovali.klokan

Tři týdny u protinožců
Hlavní důvod naší návštěvy byl jazzový festival ve městě Wagga – Wagga. Jenže letět takovou dálku na 5 dní festivalu, to je skutečně hodně neekonomické,“ Oslovil jsem tedy krajanské spolky v Sydney a Canbeře,  ty nám pomohly s organizací dalších koncertů. Také nám sehnaly ubytování. Správce sokolovny Jenda Jelínek nám vařil večeře, Všichni krajané si v Austrálii tykají a museli jsme mu tykat i my. Tenhle 82letý pán byl čilý jako padesátník, poradil nám, kde a co nakoupit na snídaně.Všichni členové sokola se snažili nám pomáhat. Radili nám, kudy kam, jak, co zařídit, abychom zbytečně neztráceli čas. Vzdálenosti jsou na tomto kontinentě  totiž na naše poměry neuvěřitelné.  Třeba ze Sokola do Československého Country Clubu, kde jsme také koncertovali, je 64 kilometrů a pořád je to Sydney.  Toto krásné rozlehlé město jsme si prohlédli. Protože jsme bydleli na okraji, poznali jsme i buš. Buš pro nás nebyla nebezpečná, protože oba druhy jedovatých pavouků kteří se tam vyskytují a všechny druhy nebezpečných plazů, ještě odpočívali zimním spánkem. Městskou dopravou jsme jezdili do centra. Navštívili jsme největší ZOO světa, nevěřili by jste jak je obtížné vyfotit ptakopyska v akci, nakonec se nám to podařilo. Pluli jsme několikrát lodí, podívali jsme se do budovy. Opery (dnešního symbolu Sydney). Prošli jsme i starý původní přístav, s nejstarší budovou (pravděpodobně) celé Austrálie staré 200 let. Nahlédli do kostelů, do obchodního centra královny Viktorie ( před tímto  obchodním domem je socha jejího psa). Koupali jsme se v moři, prostě využili jsme dokonale volno.
   Vepřové hody v Sokole, na kterých jsme také hráli, nebyly 26.srpna náhodou. Tato největší akce roku našich krajanů je vlastně v Australském předjaří. Čeští krajané v Austrálii dodržují české zvyky a obyčeje asi víc než my doma, i když tam žijí třeba celý život. Bylo až dojemné s jakou chutí a nostalgií si naši krajané dávají tlačenku, vepřo- knedlo- zelo.Jitrnice a jelítka se v Angličtině jmenují ,, bílí a černý pudink” Na této akci nás navštívila také redaktorka vedoucí české redakce Radia SBS Sydney pani Ika De Dytrych. Interview se všemi hráči o které nás požádala, spolu s naší hudbou bylo odvysíláno o týden později.
   Zjistili jsme také, že Australané nemají v lásce papoušky kakadu, protože se přemnožili, hrozně křičí a doslova obtěžují lidi. Kromě toho si dokáží třeba brousit zobáky o tašky na střeše a do domu pak teče. Všude je přítomný i pták ibis. Když jsme viděli poprvé, ve městě pojídal rozsypané hranolky a obdivovali jsme ho. Pak jsme zjistili, že jsou jich ve městě desítky a už byl pro nás běžný. Jiné druhy ptáků kteří se zdržují poblíž míst pikniků jsou krotcí tak, že přiletí a vytrhnou vám jídlo z ruky.
Austrálie je rozdělena na 8 teritorií, včetně hlavního města.. Každé má svůj státní znak, charakteristický přívlastek, své zvíře, ptáka a květinu. Mi jsme se pohybovali v New South Wales, který má přívlastek první stát, (zde přistál kapitán Cook) zvíře ve znaku ptakopysk, pták kookaburra, květina waratah.

Sydney, největší město Austrálie (4,5 miliónu obyvatel) jsme si užili maximálně – poznáním, zábavou i koncerty. Vepřové hody v Sokole, na kterých jsme také hráli, nebyly 26.srpna náhodou. Tato největší akce roku našich krajanů je vlastně v Australském předjaří. V Austrálii je mnoho věcí opačně než u nás.Bylo až dojemné s jakou chutí a nostalgií si naši krajané dávají tlačenku, vepřo- knedlo- zelo.Jitrnice a jelítka se v Angličtině jmenují ,, bílí a černý pudink” Na této akci nás navštívila také redaktorka Radia SBS Sydney pani Ika De Dytrych vedoucí české redakce. Interview se všemi hráči spolu s naší hudbou bylo odvysíláno o týden později.
   Budovu v Sokole jsme si zamilovali jako dočasný domov také kvůli tělocvičně. V té jsme se denně po návratu z města vyřádili, často i s místními sportovci. Dokonce jsme měli  dispozici monokolo, na kterém se někteří z nás naučili.
   Československý Country Club je vzdálen od Sokola 64km, ale ještě je to Sydney. Zde jsme byly přijati více než srdečně, i když jsme zde strávili pouze jedno odpoledne v  souvislosti s naším koncertem. Rozdělit Čechy a Slováky se vůbec v Austrálii nepodařilo. Žijí zde pospolu v klubech a rozdělení neřeší. Pro krajany jsme měli připravený speciální repertoár – skladby J.Ježka, české písně apod. všichni byli nadšeni. Vzpomínky na domov jsou u nich velmi silné.
  Do Canberry jsme cestovali vlakem 4 hodiny, ve kterém nám byla skoro zima. Klimatizace ve vlaku byla nastavena na míň stupňů než bychom si přáli.
   Canberra, město postavené na zelené louce s určením, že bude hlavní, je úplně jiné než Sydney. Zelené, moderní, s krásnou architekturou a velmi klidné. Zde jsme navštívili Národní Australské muzeum s velkou expozicí o  původních obyvatelích  Austrálie (Aboriginal people),  botanickou zahradu s deštným pralesem, Parlament, západ slunce nad Canberrou z televizní věže. V Canbeře jsme se moc nezdrželi, protože v nedalekém (100km) podhorském městečku Cooma a jeho okolí nás čekaly koncerty pro základní školy, které nám zprostředkovala jedna Češka - bývalá violoncellistka  z Karlových Varů.
Jeden z koncertů byl hned vedle (150 km) ve městě Jindabyne. Zde nás zavedli do knihovny,  místa našeho koncertu. Mě bylo jasné, že mezi regály s knížkami nemůžeme hrát. Židle pro posluchače tam také nebyly. Avšak všechny regály byly na kolečkách a než jsme se připravili,  byly všechny knihy  odvezeny na stranu. Hned začali přicházet žáci a bez řečí si posedali vedle sebe v tureckém sedu tak, že první řada seděla 2metry před námi. Pan Smrčka vzpomíná  ,,Já jsem vzal zpod stolu suzafon, který asi nikdy neviděli a všech 300 dětí vydechlo překvapením jůůůůů. Než jim naše tlumočnice stačila říci, aby se nestyděli a zatleskali v průběhu skladby, když se jim něco bude líbit, už vše dělali spontánně včetně nejstarších studentů, kteří vzadu tancovali. Měli jsme trochu problém ukončit náš koncert, protože musel následovat jeden přídavek za druhým. Dokonce si pamatovali skladby, které chtěli přidávat. Byl to krásný zážitek. Později  jeden z našich muzikantů prohlásil  o tomto koncertě, že byl nejhezčí koncert v dějinách Junior Dixielandu.
  Na doporučení pana Adama Piňose (který byl také na několika koncertech) z českého  konzulátu Canberra jsme se jeli podívat na území Národního parku. Ještě nyní jsou tam k zhlédnutí nástěnné malby od Aboriginal people. Překvapilo nás velké množství klokanů, ke kterým jsme se mohli přiblížit na několik metrů. Dohromady jsme viděli tento podvečer možná i 500 jedinců. To se nám velmi líbilo. Horší to bylo jet dál prašnou cestou po setmění. Klokani skákali přímo před světla našeho mikrobusu. Viděli jsme je také přejeté u krajnice, bohužel, nakonec jsme také jednoho přejeli.

Další velký zážitek byl, když jsme byli pozváni na farmu do Sněžných hor. Tam jsme ochutnali nefalšované steaky, klobásky a jiné dobroty. Měli jsme informaci od našich krajanů, že v Čechách je chutnější vepřové maso ale hovězí je v Austrálii nedostižné. Správný gurmán jí steak jen krátce opečený (krvavý),  Potom jsou (v očích australských kuchařů ) barbarští gurmáni kteří si objednávají grilované steaky úplně propečené.   
     Pěšky jsme si prošli několik údolí s neskutečně krásnou přírodou, s divokými koňmi. Navštívili jsme posvátné místo aboriginců. Na tomto místě se konaly obřady a dodnes tam roste jen tráva, přestože je to uprostřed bujné vegetace. Těžko říci zda je to způsobeno nějakou geopatogenní zónou, nebo má toto místo opravdu kouzelnou moc?
Poznali jsme tedy i australský venkov, jeho faunu a floru i mentalitu australských farmářů a všechno nás nadchlo. Dokonce padal sníh. Přesto, že jsme se před několika dny koupali v moři. Čekal nás ale ještě festival ve městě Wagga – Wagga.“ 
“ Festival ve městě Wagga – Wagga ( v jazyce původních domorodců  tento název znamená Vrána Vrána)  byl krásný a velký, 70 souborů se od pátečního večera střídalo na 8 pódiích, v parcích, na piknicích apod. My jsme měli hned první večer tři hodinová vystoupení. Nás si tam skutečně považovali, hráli jsme pouze v koncertních sálech s kompletním ozvučením, také jsme byli napsáni jako jedna z pouze pěti kapel na plakátech. Byli jsme zajímaví mimo jiné tím, s jakými nástroji jsme na festival přijeli. Jako jediný ze všech účastníků jsme přivezli suzafon. Cesta s ním byla trochu komplikovaná ale ohlas stál zato. Líbil se, ale znali ho. Ale další náš nástroj vyvolal opravdu údiv,, violinofon”. Naopak ,,valcha” se objevila ve více souborech. 
. Na festivalu jsme si získali své publikum a náš repertoár se mu opravdu líbil. Z počátku jsem se trochu obával, zda se těm mladším nezačne během třech týdnů našeho pobytu stýskat. Také ponorková nemoc by nás mohla postihnout. Nic takového se nestalo, nebyly žádné problémy ani zdravotní komplikace, nic jsme neztratili, nikde nic nezapomněli, bylo to úžasné. Náš strach před odjezdem byl zaplať Pán Bůh zbytečný, jenže zodpovědnost to byla velká a nikdy nevíte, co se může stát. Na závěr musím dodat, že nás velmi potěšil zájem české ambasády, kulturní atašé Adam Piňos přišel na náš koncert i na výchovný koncert do školy a byl velmi spokojen. Jeho zájem nebyl jen ze slušnosti. V den příletu mi volal osobně z Austrálie domu do M.L. jestli jsme dorazili v pořádku a děkoval nám za reprezentaci. I my jsme rádi, že jsme naše turné zvládli a že na nás budou mít ve všech navštívených místech dobré vzpomínky nejen krajané, ale i Australané.
Je báječné, když mladí lidé uznávají hodnoty třeba jako umění. Když se aktivně zapojí a dělají radost sobě, rodině a posluchačům.  Můžeme být na ně hrdi, když ještě k tomu mohou reprezentovat tímto způsobem město, kraj i naší republiku.

 

 

 

 

 

 

Na naší webové stránce používáme cookies. Některé z nich jsou nutné pro běh stránky, zatímco jiné nám pomáhají vylepšit vlastnosti stránky na základě uživatelských zkušeností (tracking cookies). Sami můžete rozhodnout, zda cookies povolíte. Mějte prosím na paměti, že při odmítnutí, nemusí být stránka zcela funkční.