Čtrnáctiletý žák tanečního oddělení ZUŠ F. Chopina v Mariánských Lázních, Evžen Bočkor, byl přijat na taneční konzervatoř Taneční centrum Praha!

Studium taneční konzervatoře je osmileté, žáci tedy na konzervatoř obvykle přestupují po ukončení 5. třídy ZŠ. Ve výjimečných případech je přestup umožněn i v pozdějším věku (zejména v případě chlapců), samozřejmě po úspěšném složení talentových zkoušek. Nejen na tanečním oddělení naší ZUŠ v Mariánských Lázních, ale také na konzervatořích v celé republice a také v celém širém tanečním světě, jsou chlapci/muži- tanečníci  velkou vzácností. Proč? V dnešní době je zarytý model, kdy rodiče automaticky přihlašují malé chlapce na fotbal nebo hokej, tanec nepřichází v úvahu. Muž- tanečník? To v očích dnešní (rodičovské) veřejnosti není příliš prestižní povolání. „Baleťák“ v upnutých punčocháčích pastelových barev a tanečními piškotami na nohou nemá šanci obstát coby prototyp ideálu muže dnešní doby. Ale přitom byl tanec po dlouhá staletí především mužskou záležitostí. Každý chlapec narozený v rodině aristokratů se povinně musel vedle jízdy na koni nebo šermu naučit také tančit. Až do roku 1681 směli na jevištích divadel vystupovat pouze muži- tanečníci. Tehdy poprvé povolil francouzský král Ludvík XIV., aby se publiku prezentovala také tanečnice- žena (Mademoiselle de Lafontaine v tanečním představení Triomphe de l´amour). I poté však zůstal tanec především záležitostí mužů. Muž tanečník v těchto staletích ještě reprezentoval ideál muže. Změna však nastala v období romantismu. V 19. století se tanečník převlékl do punčocháčů a potopil do světa pohádek, zakletých labutí, šípkových Růženek, louskáčků… daleko od obrázku „opravdového muže“ konce 19. století. Pro dnešní širší veřejnost představuje ale tanečník-muž bohužel ještě stále pouze toho „baleťáka poskakujícího v punčocháčích na mýtinkách pohádkových lesů“.  V realitě tanečního světa se ale během posledních desetiletí odehrály mnohé velmi zajímavé změny, které také mužům-tanečníkům otevírají mnohem širší horizont využití tance, respektive tanečního vzdělání. Jednou z těchto změn je například obrovský význam tanečního vzdělání jako prevence chyb v držení těla a následných, v dnešní době čím dál tím častějších, zdravotních potíží. Ať už se jednou stane vrcholovým manažerem, politikem, právníkem nebo učitelem, ve všech těchto profesích jistě každý velmi brzy ocení své základní taneční vzdělání- tedy, že dokáže své publikum získat svým přímým, tedy také upřímným postojem ještě dříve než začne hovořit.