Měsíc Dixielandu u obratníku Kozoroha
6. část
Město Brisbane, působiště našich příštích dnů, má 1.5 mil obyvatel. Je to třetí největší město Austrálie, hned po Sydney a Melbourne. Mimo jiné má velký přístav pro nákladní lodě. Z Brisbane je exportováno velké množství černého uhlí, které se těží poblíž. (v měřítku australských vzdáleností je naleziště několik set kilometrů od Brisbane.) Toto černé uhlí se zde těží povrchově. Do přístavu vozí uhlí vlakové soupravy složené i ze 300 vagónů, které táhne 7 lokomotiv. Skoro každý rok uvízne nějaká loď poblíž přístavu na mělčině, která se vytvoří nečekaně po bouřce. I letos tomu také tak bylo. Kapitán této lodi chvátal a nechal vyložit uhlí z lodi, aby se odlehčila a zvedla. To se opravdu tak stalo,jenže se hned převrátila. Tak celý region žil tím, jak se remorkéry při přílivu každý den pokoušejí přitáhnout loď ke břehu a každý den jim prasknou lana. Každou noc jsou zhotovena další, silnější aby opět při přílivu následující den praskla. Asi po týdnu se vyprošťovací akce podařila. Austrálie je nejbohatší země na nerostné suroviny. Ze zisku za vytěžené suroviny platí
Velké Britanii 10%.
Při pobytu v Brisbane jsme měli domluveny koncerty v Jazzovém klubu a pro české krajany.
Vstup do Jazz klubu byl pro nás zvláštní. Na stěnách visely fotografie předních jazzových velikánů, kteří tam již hráli. Nás čekal 2.5 hod. koncert včetně půlhodinové přestávky. Jsme hrdí, že jsme vydrželi podmínky, které mají profesionálové. Podali jsme velmi dobrý umělecký výkon. V Dubbo jsme mělo na koncertech plno, ale zde tomu tak úplně nebylo. Shodou okolností byly v ten den volby, které jsou v Austrálii povinné. Kdo se jich nezúčastní, musí zaplatit pokutu 50 australských dolarů. Je to dobře nebo špatně? Další zajímavost: důchodový věk pro všechny je 65 let, bez ohledu na odpracované roky. Důchod je sociální a tím pro všechny stejně vysoký. Eviduje se majetek každého a kdo má více než 1.8 miliónu dolarů, nemá nárok na žádný důchod. Do tohoto limitu se vejde i zařízený rodinný dům i s autem. Ale kdo má v domě více pokojů a mohl by třeba pronajímat nebo má našetřeno, na důchod již nemá nárok. Je to dobře nebo špatně?
Kromě prohlídky města a návštěvy vodního zábavního parku ,, Dreams World’’ jsme se těšili na poznávací výlety, které opravdu stály za to.
,,National Park Springbrook, ’’ přírodní rezervace, je asi 60 kilometrů jižně od Brisbane. Zde je možné si zvolit pěknou procházku v délce od 500 metrů od silnice k vyhlídce, až po 17 kilometrů dlouhé túry. Ústředním tématem jsou vždy vodopády,které padají do hlubokého kaňonu. Je jich zde velké množství. Niagara v Canadě či v USA vás ohromí svou silou. Ale zde je zážitek o něžnosti a rozmanitosti přírody. Potoky a potůčky padají volným pádem desítky metrů uprostřed neproniknutelné a panenské přírody. Je velmi časté, že se voda hned na začátku roztříští a pak již padá jen vodní tříšť se kterou si pohrávají poryvy větru. Když je člověk ve správném úhlu ke slunci, nezapomenutelné okamžiky ještě umocní duha. Velmi často lze sejít do míst kde dopadá vodopád. Vybrali jsme si cestu k vodopádu Rainbow, tam i zpět trvala 1.5 hodiny. Někteří odvážlivci chtěli použít vodopád jako sprchu. Dopadlo to tak, že z toho měli vydatnou masáž. Byli jsme překvapeni, jak drobné kapky padající z velké výšky mohou mít tak velkou sílu.
V Brisbane jsme ještě měli v plánu: deštný prales, zoologickou zahradu a koncerty pro krajany.
V úterý 19. října se v sále školy konal další z pravidelných hudebních podvečerů. Posluchači měli možnost vyslechnout pestrý program. Zazněla hudba klasiků, lidové písně, ale i soudobá hudba pro sólové dudy s doprovodem klavíru. Na koncertě si své dovednosti ověřily také žákyně, které se chystají na prosincový koncert se Západočeským symfonickým orchestrem. Další hudební podvečer se bude v sále školy konat 9. listopadu od 17 hodin. - fotogalerie -
Ve čtvrtek 7. října se v sále ZUŠ F.Chopina konal seminář věnovaný hře na saxofon. Tento nástroj se těší zasloužené pozornosti a od školního roku 2009/10 se také vyučuje jako hlavní obor na pražské konzervatoři. Učitelé karlovarského kraje měli možnost své vědomosti a zkušenosti obohatit díky Pavlu Fiedlerovi, který na pražské konzervatoři učí. Má letité zkušenosti také jako pedagog ZUŠ, jeho žáci bývají pravidelně oceňováni na soutěžích. Je také vyhledávaným interpretem jako sólista i jako člen saxofonového kvarteta Bohemia. Pětihodinový seminář byl svým praktickým změřením velmi zajímavý a doufám, že podobná setkání se na naší škole podaří uskutečnit i v budoucnu.
3. část
Ve městě Dubbo na nás již čekaly naše australské rodiny. Byli to rodiče žáků z církevní školy (St. John’s College ), která se také účastnila Jazzového festivalu.
Hned druhý den ráno jsme byli pozváni do místního rozhlasového studia BBC. Úkol, který jsme měli, byl jasný. Zajímavou formou představit sebe jako jediného zahraničního účastníka a udělat dobrou reklamu festivalu. Na úvod jsme zahráli slovenskou lidovou píseň ,, Červené jablčko’’ (samozřejmě v jazzovém kabátě). Potom byl naživo rozhovor o nás, kterého se bez jakékoli přípravy ujal Ondra a na závěr jsme zahráli pro Australany oblíbenou skladbu Waltzing Matylda (neoficiální hymnu Austrálie). Vše se velmi povedlo.
Festival se konal ve velkém kulturním domě, kde se hrálo najednou na sedmi pódiích. Posluchači volně mohli přecházet. Náš Junior Dixieland ZUŠ měl v plánu během tří dnů pět koncertů. (nakonec jsme ještě jeden museli přidat, takže šest). Vždy jsme hráli jako jediná kapela na stejném pódiu. Na začátku prvního koncertu nás čekalo jen několik posluchačů, jak jsme začali hrát, postupně se hlediště naplňovalo. Na druhém koncertu na nás čekala již polovina obsazeného sálu. Od třetího koncertu jsme měli plno již od začátku a lidé postupně přicházeli a stáli kolem dokola. Publikum bylo jazzově velmi vzdělané. Jeden z ukazatelů byl, že si s námi zpívali všechny skladby (pokud jsme zrovna nezpívali česky). Čeština se jim také líbila. Z festivalu máme velmi dobrý pocit, důvodů pro to máme hned několik. Po koncertech za námi chodili lidé a vyptávali se na nás, na nástroje, repertoár a vše chválili. Byl také velký zájem o naše CD. Poslední koncert jsme začali asi o 15 minut dříve (již jsme byli připraveni a posluchači také). Potom jsme nějak neuhlídali včasné zakončení koncertu, (atmosféra byla nepopsatelná), tak přišel organizátor nám poděkovat. Všichni lidé začali tleskat a stoupli si. Museli jsme ještě 3 skladby přidat. Byl to úžasný závěr festivalu.
Dostali jsme od presidenta festivalu na upomínku naší účasti a jako poděkování krásná trička. Každý na něm máme své jméno, logo festivalu a vzadu je napsáno:
JUNIOR DIXIELAND BAND
CZECH REPUBLIK
AUSTRALIAN TOUR
2010
Prezident festivalu od nás dostal, kromě suvenýrů z Mariánských Lázní, koženou peněženku (samozřejmě prázdnou) ručně vyrobenou na zakázku s logem našeho Dixielandu.
Další den nás čekala cesta do naleziště černých opálů.
1. část
Junior Dixieland Základní umělecké školy Fryderyka Chopina Mariánské Lázně obdržel pozvání na dva Jazzové festivaly do Austrálie. Do měst Dubbo a Bellingen. Tato města jsou od sebe vzdálena pouze 500 kilometrů (což na australské vzdálenosti je vedle sebe). Festivaly byly po sobě jdoucí, přesto jsme přijali pozvání pouze na festival v Dubbo. Program našeho měsíčního pobytu byl dost plný a časová prodleva tří dnů mezi festivaly nám nevyhovovala.
Letěli jsme 4.8. večer s leteckou společností Air Emirates. Tato společnost nám nabídla váhový limit 30 kg na osobu, včetně hudebních nástrojů a sčítání váhy zavazadel. Jelikož zabalený suzafon váží 22 kg, tak to bylo dobré řešení. V Dubaji při přestupu jsme krátce nasáli tropické klima (velká vlhkost a 39 stupňů Celsia) a 6.8. ráno jsme byli v Sydney.
Po cestě jsme nabrali tříhodinové zpoždění kvůli nepřízni počasí, přes to na nás čekal na letišti prezident československého Country Clubu v Sydney Jaroslav Řezníček. Po celý náš australský pobyt jsme měli k dispozici 12 místný mikrobus s vlekem což bylo velmi příjemné. Polovina naší 10 členné výpravy měla v živé paměti náš australský pobyt v roce 2006, ale stejně jsme si všichni prohlídku města velmi užily. Za 7 dní v Sydney jsme stihly: návštěvu Opera House, olympijského střediska White Waters (nedaleko Sydney), historického čtvrti u přístavu The Rocks, mořského akvária, technického muzea a zbyl čas i na obchody se suvenýry.
Naše první dva koncerty byly pro Czech and Slovak School of Sydney a koncert pro krajany v Československém Country Clubu v Sydney. Program koncertů byl přizpůsoben posluchačům. Mimo jiné jsme hráli skladby Jaroslava Ježka, Ivana Mládka, Václava Trojana (Zpěv žabího tenora), píseň Čechy krásné Čechy mé v jazzové úpravě. Na každém z našich dvanácti koncertech jsme zahráli neoficielní hymnu Austrálie – Waltzing Matylda. Vše se velmi líbilo, ale tyto skladby, které běžně nehráváme, měly největší úspěch.
Již šestý ročník folklórního festivalu Mariánský podzim se konal ve dnech 16. - 19. září 2010 v Mariánských Lázních. Tradičně pořadatelům z folklórního souboru Marjánek v čele se Sandrou Heřmanovou i všem účinkujícím přálo štěstí - vydařilo se počasí. A tak účinkující i návštěvníci festivalu měli možnost užít si krásné podzimní dny naplněné muzikou a tancem. K příjemnému průběhu akce přispělo i technické zabezpečení vystoupení. ZUŠ F.Chopina na festivalu zastupoval především folklórní soubor Rozmarýnek, ale také DOM (vedl v sobotu 18.9. průvod souborů na kolonádu) a Junior Dixieland. -fotogalerie-
Kolem deváté hodiny ranní vyjel sbor Canzona se sbormistrem Dipl.Mus.O.Cretanem vstříc svému asi životnímu pěveckému zážitku.Vydali jsme se do Regensburgu, města ležícím na nejsevernějším ohybu řeky Dunaj. V parném červencovém počasí jsme po dlouhé cestě konečně dorazili k cíli naší cesty. Na nádvoří zámku nás přivítalo obrovské pódium a ještě obrovitější tribuna pro diváky. Na zámečku jsme se rozkoukali, rozezpívali a šli zkoušet. Poprvé jsme viděli a slyšeli celý orchestr a sbor Europera, který byl vynikající a tak zkouška netrvala dlouho, pan dirigent byl spokojen a my jsme šli objevovat krásy města. Když jsme se k večeru vrátili, čekalo nás bohaté občerstvení a spousta vody, což většina z nás uvítala. A pak už jen čekání....a čekání. Všechno vypadalo velkolepě, tribuna byla narvaná lidmi všech věkových kategorií a pódium též. Se startem koncertu odstartovaly i zatím nepracující nervy a my dýchali neuvěřitelnou atmosféru celého koncertu. "Jdeme, jdeme!"...a my šli do světel reflektorů. Carmina Burana, mrazení v zádech, chybějící dech a možná i slzy. Tohle asi plně vystihuje dění na pódiu. Solisté byli famózní stejně jako orchestr a velký sbor. Náš sbor odzpíval důstojně, s úsměvem na tváři a s nezapomenutelným zážitkem v srdci:)