Dne 24. 3. 2O11 se rozjeli kytaristé z Karlovarského kraje do pohraničního města Kraslice. Zde se v ZUŠ v novém koncertním sále zúčastnili krajské soutěže ZUŠ ve hře na kytaru a v komorní hře. Předsedou poroty byl vynikajicí koncertní kytarista a pedagog plzeňské konzervatoře Ozren Mutak. Z mariánskolázeňské ZUŠ Fryderyka Chopina soutěžilo osm kytaristů. V I. kategorii získala první místo s postupem do celostátního kola Eliška Dedková ze třídy A. Kotlara. Třídu T. Honzírka reprezentovalaTereza Šupová, která v nulté kategorii získala 3. místo, a Václav Jindřich, který ve třetí kategorii vyhrál první cenu s postupem do celostátního kola a stal se absolutním vítězem celé soutěže. Také v komorní hře byli mladí kytaristé úspěšní. Kytarové duo Martin Nguyen Hoang Chinh a Václav Jindřich i kytarové kvarteto ve složení Nikola Špetová, Tereza Slabejová, Nikola Turková a Adam Peteřík ze třídy T. Honzírka získaly první cenu.
Velmi příjemně pro ZUŠ F.Chopina proběhl celodenní maratón Okresního kola soutěže Základních uměleckých škol v oboru hry na smyčcové nástroje dne 18.3.2011 ve Františkových Lázních. Úspěšní byli hned čtyři účastníci naší školy. Ve hře na violoncello obdržela v náročné VII. kategorii 2.cenu Barbora Kánská ze třídy p.uč.J.Karlíčka. Ve hře na housle získali 1.cenu v I.kategorii Anežka Hurtová ze třídy p.uč. H.Dubské a dále 1.cenu v II.kategorii Matyáš Bělohradský a 1.cenu v VIII.kategorii Anastázie Vithová, oba žáci p.u č. Mgr.E.Smrčkové. Všichni houslisté zároveň postupují do krajského kola. Potěšující je, že škola má jak nadějné žáky v kategoriích nejmladších dětí, tak i úspěšné zástupce v těch „poloprofesionálních“,umělecky i technicky náročných. Za výkony dětí stojí samozřejmě především jejich píle a rozhodnutí pro svůj nástroj něco udělat, ale i práce jejich učitelů, klavírních korepetitorů a podpora rodičů. Pro mě jako učitelku snad největší odměnou nejsou ocenění a diplomy, ale to, že hráli s chutí, nasazením, v báječné atmosféře stejně nadšených „kolegů“.Přejme jim nadále hodně zdaru a radosti z dalších hudebních setkání.
Čtrnáctiletý žák tanečního oddělení ZUŠ F. Chopina v Mariánských Lázních, Evžen Bočkor, byl přijat na taneční konzervatoř Taneční centrum Praha!
Studium taneční konzervatoře je osmileté, žáci tedy na konzervatoř obvykle přestupují po ukončení 5. třídy ZŠ. Ve výjimečných případech je přestup umožněn i v pozdějším věku (zejména v případě chlapců), samozřejmě po úspěšném složení talentových zkoušek. Nejen na tanečním oddělení naší ZUŠ v Mariánských Lázních, ale také na konzervatořích v celé republice a také v celém širém tanečním světě, jsou chlapci/muži- tanečníci velkou vzácností. Proč? V dnešní době je zarytý model, kdy rodiče automaticky přihlašují malé chlapce na fotbal nebo hokej, tanec nepřichází v úvahu. Muž- tanečník? To v očích dnešní (rodičovské) veřejnosti není příliš prestižní povolání. „Baleťák“ v upnutých punčocháčích pastelových barev a tanečními piškotami na nohou nemá šanci obstát coby prototyp ideálu muže dnešní doby. Ale přitom byl tanec po dlouhá staletí především mužskou záležitostí. Každý chlapec narozený v rodině aristokratů se povinně musel vedle jízdy na koni nebo šermu naučit také tančit. Až do roku 1681 směli na jevištích divadel vystupovat pouze muži- tanečníci. Tehdy poprvé povolil francouzský král Ludvík XIV., aby se publiku prezentovala také tanečnice- žena (Mademoiselle de Lafontaine v tanečním představení Triomphe de l´amour). I poté však zůstal tanec především záležitostí mužů. Muž tanečník v těchto staletích ještě reprezentoval ideál muže. Změna však nastala v období romantismu. V 19. století se tanečník převlékl do punčocháčů a potopil do světa pohádek, zakletých labutí, šípkových Růženek, louskáčků… daleko od obrázku „opravdového muže“ konce 19. století. Pro dnešní širší veřejnost představuje ale tanečník-muž bohužel ještě stále pouze toho „baleťáka poskakujícího v punčocháčích na mýtinkách pohádkových lesů“. V realitě tanečního světa se ale během posledních desetiletí odehrály mnohé velmi zajímavé změny, které také mužům-tanečníkům otevírají mnohem širší horizont využití tance, respektive tanečního vzdělání. Jednou z těchto změn je například obrovský význam tanečního vzdělání jako prevence chyb v držení těla a následných, v dnešní době čím dál tím častějších, zdravotních potíží. Ať už se jednou stane vrcholovým manažerem, politikem, právníkem nebo učitelem, ve všech těchto profesích jistě každý velmi brzy ocení své základní taneční vzdělání- tedy, že dokáže své publikum získat svým přímým, tedy také upřímným postojem ještě dříve než začne hovořit.
Během prvních měsíců výuky na tanečním oddělení jsem se ocitla v několika zajímavých situacích týkajících se označení toho, co se odehrává během výuky na tanečním oddělení. Například:
„Jdu se přihlásit na mažoretky.“
„Malá by chtěla chodit na tanečky.“
„Prosím omluvte dnes moji dceru z rytmiky…“
Zejména s ohledem na to, že se nacházíme na půdě školy, základní umělecké školy, že se tedy nejedná o místo k trávení volného času pod dozorem, ale o celistvě vzdělávací instituci, která má dětem pomoci se orientovat v současném kulturním a uměleckém dění, proto bych zde ráda prosvětlila výše zmíněný terminologický chaos.
Mažoretky
Pojem odvozený od francouzského výrazu „majorettes“, svým původem příbuzný s českým označením „major“. Jedná se o skupinu lidí pochodujících v čele průvodu (původně v čele pluku) vojáků, reprezentujícího určitou instituci nebo spolek za jistým ideovým účelem.
Žáci tanečního oddělení se do role mažoretek dostávají během průvodů (například Lampionového průvodu, průvodu k příležitosti zahájení lázeňské sezony…), kdy pochodují v čele průvodu DOM a diváků.
Tanečky
Děti se ve výuce tanečního oddělení samozřejmě mají možnost naučit základní schémata tanců, které tvoří součást všeobecného vzdělání současného člověka. Ale podstatnou část výuky představuje také studium taneční techniky a v současné době čím dál tím podstatnější role tance a pohybu pro rozvoj optimálního, „zdravého“ držení těla.
Rytmika
Rytmika, původně „eurytmika“, je systémem, který vytvořil koncem 19. století Švýcar Emil Jacques-Dalcroze, učitel na ženevské hudební konzervatoři. Jednalo se o systém pohybových cvičení pro hudebníky, pro zlepšení jejich rytmických dovedností ve hře na nástroj.
Ani jeden z výše uvedených pojmů nezahrnuje vše, co výuka na tanečním oddělení obsahuje. Ani všechny tři pojmy dohromady by nestačily. Na tanečním oddělení se žáci postupně, v jednotlivých ročnících seznamují s různými tanečními technikami, v mladších ročnících přípravné metody, později klasický tanec- balet a ve vyšších ročnících techniky moderního, jazzového a současného tance.
Ale nyní zpět k naší úvodní a hlavní otázce. Mám- li se rozhodnout pro jedno slovo, kterým nejvhodněji označit činnost tanečního oddělení, pak jediné vhodné slovo je „tanec“.
Doufám, že práce a vystoupení žáků tanečního oddělení Vám v průběhu následujících měsíců a let tento široký horizont tance budou moct přiblížit!
Dne 4. března 2011 se v ZUŠ J. Jindřicha v Chebu konalo okresní kolo národní soutěže ve hře na kytaru a komorní hře. Ze ZUŠ F. Chopina v sólové hře soutěžila Eliška Dedková ze třídy A. Kotlara,dále Tereza Šupová a Václav Jindřich ze třídy T. Honzírka. Z této třídy se soutěže zúčastnilo také kytarové duo – Martin Nguyen Hoang Chinh, Václav Jindřich a kytarové kvarteto vesložení Nikola Špetová, Tereza Slabejová, Nikola Turková a Adam Peteřík. Všichni mariánskolázeňští - sólisté i soubory - získali první místa s postupem do krajského kola, které se uskuteční 24. 3. 2011 v Kraslicích.
V úterý 1. března soutěžili v sále školy žáci smyčcového oddělení o postup do okresního kola soutěže. Představili se hráči na housle a na violoncello. Do okresní soutěže, která se koná 18. března v Chebu, postoupili celkem tři houslisté a jedna violoncellistka : Anežka Hurtová, Matyáš Bělohradský, Stázka Vithová a Barbora Kánská. - fotogalerie -