Je pátek 30. září a po půl třetí odpoledne se před ZŠ Jih pomalu scházejí muzikanti a mažoretky ze ZUŠ F. Chopina v Mariánských Lázních. Začíná zájezd do Španělské Callely. I když si každý odveze vzpomínky a fotografie, samotné barevné obrázky tolik neřeknou, a proto bych se rád tímto textem podělil o vzpomínky z našeho zájezdu.
Kolem třetí hodiny přijel nám již známý autobus společnosti pana Zemana a začal doslova boj o místa. U některých byla jejich pozice předem daná, ale ostatní si své věci museli hlídat, jinak se stalo, že se o několik řad posunuli. Nebýt našeho známého Pepy Langra a dvou řidičů Míry a Vildy, asi bychom všechna zavazadla nikdy nenaložili. Po zkontrolování obsazení a potřebných cestovních dokladů se v 15:50 mohlo vyjet. Na některých byla vidět nervozita prvního zájezdu, trochu i na vedoucí mažoretek BcA. Nele Výborné, ale úvodní slovo řidiče Míry jejich obavy malinko zmírnilo. Českou republiku jsme opustili přes hraniční přechod Rozvadov a pokračovali německými dálnicemi do Francie. O dobrou náladu se v druhé části autobusu postarala zadní pětka. Sešlost nejstarších a nejzkušenějších hráčů dechovky. Nálada byla skvělá a až do nočních hodin bavilo poslední řady rádio ze zadní pětky. Občas se nám podařilo rozesmát i v předu sedící mažoretky. Když jsme přejeli snad celý repertoár písní, nechali jsme spát i ty ostatní, kteří ještě neusnuli. Kdo nemohl spát, pozoroval krajinu kolem. Většinu cesty nás vedla dálnic, ale když jsme sjeli, projeli jsme i takovou nádherou, jakou je město Lion. Těsně před španělskými hranicemi jsme zastavili na pumpě, které se podle řidičů říká ,,žumpa“. Myslím si, že zas tak hrozné to nebylo. A i kdyby. Každý se těšil, až za hodinu konečně budeme v našem městě.Do Callely jsme dorazili kolem 11 hodiny dopolední a hotel, kde jsme se měli ubytovat nás, nebo alespoň mě, velice překvapil. Tři hvězdičky u názvu Mar Blau značily bazén, bar, saunu, posilovnu, střešní terasu, nezbytné výtahy, internet, televizi na pokojích s balkónem. I přesto, že za některé služby jsme si museli připlatit, byl jo luxus, jakého se nám ne na každém zájezdu dostalo. Po příjezdu se nás ujala naše delegátka. Sympatická paní, která nám mimo sebe a města představila také program našeho vystupování. Další informací, na kterou jsem já osobně čekal nejvíc, bylo stravování. Časy snídaní, obědů a večeří nešli zapomenout a po ubytování ve dvou až čtyřlůžkových pokojích jsme šli na oběd. Čekal jsem španělské ptáčky nebo plody moře, ale mýlil jsem se. Dlouhé švédské stoly, které přetékaly výbornými jídly od zeleniny přes hlavní jídlo až ke sladkostem a ovoci. Výběr byl opravdu obrovský a ani mně se nepodařilo ochutnat alespoň od každého něco. Po obědě bylo volno, které jsme využili k zabydlení se a přípravou na několikahodinový pochod městem.Pochod jsme začali od našeho Mar Blau, kde jsme se zařadili za skupinu Německých hráčů z vedlejšího hotelu. Tento náš miniprůvod došel až na větší plácek vedle jedné diskotéky.